O KNIZE

Název Ze života blbky napovídá, že nemůžete očekávat hluboké (ostatně ani mělké) zamyšlení nad tím, jak globální oteplování ovlivní život lišky polární, nevyvolá diskuzi na téma palmového oleje a ani nepojednává o nuklidech štěpitelných tepelnými neutrony. Je to oddechové čtení pro ženy a pro odvážné muže, kteří se nebojí nahlédnout do nepochopitelného myšlení ženy, která ''ví, co chce''. Však Vy víte, že neví, co chce. Ale i tak to chce hned, protože už včera bylo pozdě.

Míváte někdy den blbec, kdy si říkáte, že tohle se může stát jen Vám? Sníte o něčem či o někom a když to něco či někoho dostanete, tak zjistíte, že chcete úplně něco jiného? Zamilujete se nepochopitelně do naprosto nevhodného partnera a po čase si říkáte, kam jste dali oči a mozek? Přesně takové situace zažívá mladá holka, která si svoje trapasy a životní eskapády zapisuje do deníku. Možná si ho vede pro to, aby si později připomínala své zážitky a partnery, možná ho píše pro to, aby mohla uspokojit Vaši touhu zasmát se cizímu neštěstí.

Až si knihu přečtete, neptejte se mě, co z toho jsem zažila a která z postav je skutečná. Dana Browna byste se také neptali, jestli nemá na zadku vypálený cejch iluminátů. A té dámy, co napsala 50 odstínů šedi, byste se také neptali, který bičík má nejraději (tedy někteří by se možná ptali, ale já osobně nemusím vědět všechno). Proto musím dodat, že všechna jména a postavy v knize jsou smyšlené a jakákoli podobnost se skutečnými osobami, ať už živými či mrtvými, je naprosto a zcela náhodná. (A ano, během psaní nebylo ublíženo žádnému zvířeti.)

Kniha neaspiruje na ''besceler'' roku, ani na cenu nejoblíbenější terč knižních kritiků. Účelem je jen někomu zkrátit čekání u zubaře či rozptýlit nervozitu před zkouškou. V takových případech skutečně oceníte její kvalitu a přínos do Vašeho života. V jiných případech ji možná ani nevezmete do ruky.

Knihu můžete najít v Československé bibliografické databázi i v Databázi knih, kde ''blbku'' můžete hodnotit, psát k ní recenze anebo si přečíst názory ostatních čtenářů. 

Recenze:

21. 8. 2016 Daramegan

25. 9. 2016 Bichliččin blog

3. 10. 2016 video od Bichliččin blog (od 8:33)

9. 10. 2016 Svět mezi řádky 

23. 2. 2017 Co ta holka čte?!?

Rozhovory:

5. 5. 2016 rozhovor pro Pražský deník

24. 11. 2016 rozhovor pro CBDB.cz 

29. 1. 2017 rozhovor pro projekt Podporujeme české autory

Ilustrace a obálku vytvořila Tereza Štěpánková, jejíž tvorbu můžete najít na DeviantArtu nebo FB stránkách.

Kniha byla vydaná za pomoci pana Jiřího Noska a jeho rodinným Nakladatelstvím Klika. Pro zájemce, kteří si chtějí také vydat svou vlastní knihu, doporučuji blog pana Noska, kde jsou články o vydání knihy, marketingu, grafické úpravě či o tom, jak získat peníze pro uskutečnění Vašeho snu. 

UKÁZKA

10. 1.

Štrádovaly jsme si to s Natálií na nedělní bruslení a ona mi rozšafně vyprávěla o svém posledním rendez-vous s klukem, co jí byl dohozen. Dohazování by mělo být státem zakázané! Ale tohle bylo rande, na které určitě nezapomene. Přestěhovala se do nového bytu a její sousedka jí ihned mile přivítala bábovkou a fotkou svého nezadaného vnuka. Údajně mu z očí lítali čertíci, takže Naty dala budoucí pratchyni telefon a mladý pán ji pozval na večeři do luxusní restaurace.

"Osobně vypadal ještě líp než na fotce. Těšila jsem se, co z toho bude. Objednali jsme si jídlo a víno a on pořád vyzvídal, co dělám, co mě baví, co chci od života. Bylo super, že mě někdo takhle poslouchal."

"To je jasný, normálně totiž nemáš šanci se dostat ke slovu, co?" rýpla jsem si.

"Přesně! No, přinesli jídlo. Já byla po tréninku hladová, tak jsem se na to vrhla jak zájezd hladových Čechů na all inclusive. A on se začal modlit."

"Ne! Cože?"

"Jo. Modlit. Takže jsem odhodila příbory a čekala na něj. No a pak jsme se vrátili k tématu. Jenže já jsem nebyla schopná, protože mi to pořád vrtalo hlavou."

"To je jasné! Hele, a co on vlastně dělá? Není to kněz?" smála jsem se jí.

"Je to pastor."

"Těsně no. A to šel s tebou na rande? Divím se, že neshořel, už když jsi mu podala ruku."

"Ty jsi blbá. No, takže ti musí být jasné, že jsem to chtěla rychle ukončit. Co já bych dělala s takovým chlapem?"

"Konečně by se ti splnil sen a měla bys chlapa, co nechce sex před svatbou. Nebo jak to vlastně mají."

"Nevím a nezajímá mě to. Prostě sbohem..."

"Trefné. A jak jsi to ukončila? Pastore, musím jít, už je hodin jak na kostele... Anebo - ráno vstávám v nekřesťanskou hodinu a musím jít spát..."

"Spíš jsem se mu ukázala ve stylu kam čert nemůže, tam nasadí ženskou, a tak pochopil."

"Škoda, já bych tě chtěla vidět jako světici," smíchy jsem si ani nemohla zavázat brusle.

Jen co jsem najela na led, švihla jsem s sebou na to rameno.

"Kde máš toho svýho šamstra? Já vidím všechny svatý," stavěla jsem se na nohy a snažila se zatlačit slzy bolesti.

Skončila jsem na střídačce s horkou čokoládou, jako za dob našeho dětství. Vidina dalšího otřesu mozku nebo opět fixovaného ramene mě zahnala zpět do reality, že nejsem sportovní typ.